Za mystickými okamžiky před smrtí nestojí Bůh nebo jakékoli jiné nadpřirozené síly. Světlo na konci tunelu možná způsobuje – zcela prozaicky – oxid uhličitý.

V polovině sedmdesátých let minulého století vydal americký psycholog Raymond Moody mezinárodní bestseller Život po životě, v němž zachytil výpovědi lidí, kteří přežili klinickou smrt. V tomto stavu se prý pohybovali tunelem vstříc světlu nebo dokonce postavě v bílém šatu. K tématu se vyrojila spousta náboženských vizí a spekulací záhadologů. Seriózní věda však předpokládala, že tento jev způsobuje tzv. anoxie, čili odumírání mozkových buněk při nedostatku kyslíku. Obvykle se „světlo na konci tunelu“ objeví u jednoho z deseti lidí ve stádiu klinické smrti, v případě srdeční zástavy jde ale o celou čtvrtinu postižených.

K jiným závěrům dospěl kardiolog dr. Pim van Lommel z holandského Hospital Rijnstate. Na přelomu 21. století zkoumal 344 kardiaků, kteří unikli smrti. Osmnáct procent z nich, většinou ve věku kolem šedesáti let, halucinace potvrdilo. Někteří do měsíce zemřeli, jiné výzkumný tým navštívil po dvou a osmi letech. Své bádání van Lommel publikoval roku 2001 v odborném časopise Lancelot. Celý problém podle něj leží v psychologické rovině aktu smrti. Lidé, kteří „dostali šanci smířit se s odchodem ze světa a zároveň jim byl poskytnut odklad“, působili po osmi letech výrazně empatičtějším dojmem než dříve. Ani van Lommel se tedy nevyhnul jisté mytizaci.

Ale tyto teorie teď dostaly trhliny. Časopis Critical Care zveřejnil výzkum slovinských vědců z Mariborské univerzity (pod vedením doktorky Zaliky Klemenc-Ketišové), kteří analyzovali stav dvaapadesáti pacientů se zástavou srdce. Zjistili, že jedenáct z nich skutečně podobné prožitky popsalo. Byli to ti, jimž byla ve vzorku krve odebraného okamžitě po kolapsu, naměřena výrazně vyšší hladina rozpuštěného oxidu uhličitého a draslíku. U žádného z nich naopak nedošlo k anoxii. Vdechování oxidu uhličitého skutečně může vyvolat vizuální halucinace a obrazy podobné těm z Moodyho knihy – zažívají je například obyvatelé vyšších nadmořských výšek.

Vědci nyní zkoumají, co zvýšení oxidu uhličitého v těle vyvolává – zda přímo srdeční zástava nebo předcházející symptomy. Nepopiratelným faktem také zůstává, že jakkoli při výskytu světelných halucinací nehraje roli závažnost srdeční příhody (i co do následné rekonvalescence), pohlaví, náboženské vyznání a cítění nebo aplikované léky, popisují tyto zážitky spíše mladší lidé lpící na životě nebo ti, jež je zažili už při předchozích záchvatech.